Zelené lesy jsou neodmyslitelnou součástí české kultury. Houbaření, rodinné procházky, výlety na kole, to vše doprovází idylický šum stromů. Jsou symbolem síly a životní energie. Provází nás od kolébky do rakve. Kdo se ale stará o jejich blahobyt?
Stromy jsou součástí naší planety přes 360 milionů let. Ne vždy s nimi ale bylo nakládáno dobře. Dřevo bylo odjakživa důležitou surovinou a čím byla lidská společnost vyspělejší, tím více ho spotřebovala. Dříve však stromy a lesy nebyly chráněny zákony nebo lesní správou, lidé je využívali nahodile a nesystematicky, čímž lesy pustošili. Až kritický nedostatek dřeva donutil naše předky si uvědomit, že je třeba jeho spotřebu a celkové zacházení s lesy nějak regulovat. Nejprve byly zakázány krádeže dříví a poškozování lesů, potřeba bylo také ohradit stromky proti zvěři a včasným zpracováním dřeva zabránit útokům hmyzu. Ovšem až začátkem 19. století se plně vyvinulo lesní hospodářství, školství a zákonodárství. V Česku se v současné době řídí lesní hospodaření lesním zákonem.
Existuje mnoho lesnických podoborů, jejich hlavní náplní je však zpravidla ochrana lesů a správné a udržitelné hospodaření s nimi. Onou žádanou surovinou je logicky dřevo. Jedná se o významný obnovitelný materiál využívaný ve stavebnictví, papírenství, k výrobě nábytku nebo hudebních nástrojů. K tomu slouží lesy hospodářské, tvořící asi 75 % všech lesů, jejichž hlavním posláním je právě produkce dřeva.
Dřevní hmota se také v současné ekologické krizi používá jako obnovitelný a čistý zdroj energie. Biomasa na výrobu elektrické energie nebo produkci tepla se získává především z hospodářských lesů ve vlastnictví státu. K výrobě této energie se buď za tímto účelem pěstují nové stromy nebo se používají lesní odpady, nevyužité zbytky po těžbě dříví.
